úvod Aktuálně

ZÁŘÍ - ŘÍJEN 2020

 

MARTIN VOTAVA
Inventura

Experimentální studio a předsálí

Motto:

Mnozí z nás fotografují (a dnes i natáčí na video) a všech třicetšest snímků schovávají. Nejdřív do šuplete, pak do krabice a nakonec do skříně. Za pár let vznikne mnohakilový fotografický kompost, který jednou potomci celý naloží vidlemi do odpadkových vozů i s těma málo vydařenými fotografiemi, které by mohly být součástí paměti nejen rodiny, ale i národa. Když mívám zlé sny, vidím lžíci ohromného bagru, který naloží můj domeček z mechu a kapradí. Vysype ho na neznámou skládku i s dobrými filmy a myšlenkami, které se mi podařilo za život vyprodukovat.
Jan Špáta

 

V květnu 2020 mi bylo 80 let a je to také 50 let od doby, kdy jsem se cílevědomě začal zabývat fotografií. Vzal jsem to jako výzvu k zamyšlení. V tom Špátově kompostu mám klasické černobílé fotografie, digitální a fotografie z barevných filmů. Pokud se týká témat a žánrů, je námět značně různorodý.
Po dohodě s kurátorkou výstav Lidových sadů jsem se zde rozhodl uspořádat výroční autorskou výstavu. Prostě bylo na čase v tom „fotografickém kompostu" udělat nějakou inventuru. To se lehko řekne, ale jak na to jít. Rozhodně to není výstava monotematická. Jednak jsem byl limitován prostorem a přitom jsem chtěl upozornit na náměty, které pro mne něco znamenaly. Je to rekapitulace a nebo spíše inventura mého fotografického snažení.

 

B&W nostalgie. Klasické černobílé fotografie ze sedmdesátých let minulého století. Kinofilm.

Water in focus. Voda, voda, samá voda - nejen v ohnisku objektivu, ale také naší pozornosti.

Nisa, genius loci. Na tak malý vodní tok jakým je Nisa bylo naloženo nepřiměřené břemeno.

Srdcem a rukama. Jedinečná výtvarná dílna centra denních služeb Jedličkova ústavu v Liberci.

Berlin nach der Wende. East Side Gallery na zbytku bývalé Berlínské zdi a záběr z již zaniklého domu alternativního umění Tacheles.

Ad infinitum. Je to pořád stejné, každá cesta jednou skončí. Architektura spojuje požadavky funkční a konstrukční s aspekty estetickými.

Všude žijí lidé. Lidé jsou tím, co vdechne obrázkům z cest život.

Lyžařská škola. Zkušení cvičitelé seznamují děti se základy lyžařské abecedy.

 

 

 

 

 

IBRAHIM AL SULAIMAN
Streetphoto

Galerie na balkóně, Vyhlídková věž

 

Narozen v Sýrii v údolí Eufratu, ve městě Deir ez Zor.Ač rodem Syřan, ale je libereckým patriotem. V Liberci žije a tvoří od roku 1997. S focením začal již na základní škole fotoaparátem Diana čínské výroby a svitkovým filmem 120 mm. Láká ho focení městského života a hlavně lidí na kraji společnosti. Ibiho doménou jsou černobílé snímky. Kromě sociální fotografie a street-foto také fotí ženský akt spojený s metaforou a alegorií.

 

VÝSTAVY:

1995 DUBEN samostatná výstava v Městské galerii v rodném městě v Sýrii

1997 SRPEN samostatná výstava v Riedlově vile v Desné v Jizerských horách

1997 PROSINEC samostatná výstava v Kulturním středisku v Smržovce

2001 BŘEZEN samostatná výstava v Experimentálním studiu v Lidových sadech

2016 LISTOPAD v prostorách haly Nového magistrátu v Liberci realizoval dvanáct  portrétů pro projekt „Tady jsem doma“

2018 BŘEZEN byl iniciátorem první výstavy všech libereckých fotoklubů pod názvem 4 v 1 v Krajské vědecké knihovně v Liberci

2019 DUBEN společná výstava s Petrem Šimrem v Malé výstavní síni v Liberci

 

Své práce vystavoval v rámci mnoha společných výstav v Čechách, Německu i Polsku. Jeho fotografie se objevovaly jak v syrském, tak i v českém tisku a jsou zastoupeny ve sbírce Severočeského muzea v Liberci.

 

 

 


 

 

 

 

 
03-19-18-11-23-36-rengl-na-webjpg.jpg liberec-na-webjpg.jpg